Poradna

Čipování je způsob nazaměnitelného označování zvířat pomocí čipu. Stejně jako je tetování to jsou jediné dvě dnes uznávané možnosti označování. Čip je malý váleček cca 1 mm tlustý. Čip v těle zvířete nijak nedráždí, nebolí, netlačí a nezpůsobuje žádné reakce. Po aplikaci postupně zaroste do tkáně tak, že není možné, aby vypadnul. Dnes se čipy vyrábí mechanismem zabraňujicím cestování čipu. Čip je pouze pasivním nosičem informace, neobsahuje vlastní zdroj energie a pro své okolí i svého nositele je zcela neškodný. Aktivovat mikročip umí jen speciální čtecí zařízení (čtečka). Navíc je povrch čipu upraven tak, aby na něj tělo psa nereagovalo jako na cizí těleso. Aplikace čipu probíhá přes 3 mm tlustou, dutou a velmi ostrou jehlu a zavádí se na levé straně krku, příp. mezi lopatky. Samotný vpich se podobá aplikaci jakéhokoli jiného přípravku pomocí stříkačky a nezabere více než pár vteřin. Je mírně bolestivý, ale většina zvířátek ho snáší velmi dobře, dokonce lépe než vakcinaci. Není nutná žádná operace, žádná narkóza k tomuto účelu. Po aplikaci je nezbytné prověřit funkčnost čipu a hlavně jestli se skutečně povedlo čip naaplikovat, kontrola se provádí pomocí čtečky. Dnes se aplikují mikročipy podle tzv. ISO-normy, která zajišťuje univerzálnost tohoto prostředku a čitelnost čísla čipu i jinými čtečkami, než pouze čtečkami od toho stejného výrobce jako výrobce mikročipu. A co pak? Po očipování se číslo čipu společně s nejdůležitějšími údaji o zvířeti a jeho majiteli zanese do registru čipovaných zvířat. Ten slouží ke zpětnému vyhledání zvířete nebo majitele. V ČR je bohužel vícero registrů různých firem, které vyrábějí nebo dovážejí mikročipy. Vytváří se tím zmatek, takže když se nalezne ztracený pes nebo kočka, je nutné propátrat jeden po druhém všechny registry. Smysl čipování spočívá ve snadném způsobu označování zvířat. Neznámého psa lze takto identifikovat z důvodu nalezení jeho majitele při zatoulání, určení „totožnosti“ před výstavami, krytím, při prodeji, úhynu, pokousání, při cestování přes hranice apod. Když máme my občanské průkazy, zvířátka by mohla mít také, ne ? Čipují se nejen psi a kočky, ale podle české legislativy musí být až na výjimky očipovaná všechna zvířata chovaná v zajetí náležející k ohroženým druhům (CITES). Pak je celkem zajímavé, jak naaplikovat takový čip a hlavně ho přečíst, u nebezpečných druhů, jako je aligátor nebo puma. 🙂 A co tetování? V případě, že Váš pes tetování má, není nutné jej i čipovat. Tetování však musí být čitelné a souhlasit s údaji, uvedenými v průkazu původu. To znamená, že nečitelné tetování nebo jakékoli jiné (např. z útulků, u psů bez PP apod.), než od řádných chovatelů, se neuznává. Tetování se tedy provádí výhradně na žádost chovatele pouze štěňatům do šesti týdnů věku dle údajů ČMKÚ, které posléze slouží k vystavení PP. Je zajímavé, že přes veškeré vymoženosti současné technologie, je stále ještě platné tetování. Zažité zvyky se zřejmě těžce odbourávají. Vzhledem k bolestivému procesu tetování u velmi mladých zvířat (většinou do 2 měsíců věku), tato metoda dle mého hraničí s týráním, stejně jako kupírování uší. Je to nutnost? V některých větších městech na území České republiky je čipování nebo tetování pro registrované psy starší 6 měs. věku povinné. V případě hl.m. Prahy to stanovuje vyhláška č.23/2003, (o místním poplatku ze psů, v platném znění, § 7 a) a tato povinnost platí od 1.1.2005. Zároveň s tím je povinnost nahlásit proběhlé čipování do 30 dnů do Evidence chovatelů psů Prahy. Výhodou čipování je, že následně má pejsek úlevu 350,- na další 2 roky při placení místního poplatku, což činí celkem 700,- Kč. Další povinnost načipovat zvíře je podle směrnic EU (jako za starých dob…) v případě cestování se zvířetem, společně s vystavením cestovního pasu. Tato povinnost s sebou nese výhodu uložení a zaregistrování do Registru vystavených pasů Komory veterinárních lékařů, což je v dnešní době nejpoužívanější registr ze všech a tím pádem i nejužitečnější a zároveň i bez poplatku. Registraci provádí veterinární lékař, který vystavil pas. Čipování provádějí veterinární lékaři, kteří splňují určité předpoklady dané Komorou veterinárních lékařů ČR. Protože jde o zákrok jednorázový a na celý život zvířete, doporučuji pozorně se zajímat o to, kde bude zvíře zaregistrované, jak pečlivě byla vyplněna tzv. registrační karta, a zda bylo čtečkou zkontrolováno, jestli byl čip opravdu aplikován.

LIDSKÉ LÉKY U ZVÍŘAT Humánní (lidské) léky se běžně užívají i ve veterinární medicíně, ale je důležité znát, které jsou pro zvíře bezpečné a v jakém dávkování a které mohou zvířeti velmi ublížit. Často si lidé mylně myslí, že snížením normální dávky na polovinu, nemohou svému mazlíčkovi přeci ublížit. Bohužel mohou a často se stává, že stav zvířete se zhorší zbytečně víc, než by byl pouze samotný kašel, či průjem. Proto vždy majitelům našich pacientů doporučujeme konzultaci s veterinářem a v případě, že opravdu není možná osobní návštěva ordinace, vždy je lepší alespoň telefonická konzultace, než riskovat, jestli lék zvířeti pomůže či více ublíží. Určitě je důležité znát, které z humánních léků jsou pro Vašeho mazlíčka nebezpečné. Především se vyvarujte humánním lékům tlumící bolest jako jsou například: Paralen, Ibalgin (Ibuprofen) a Acylpyrin. Dále nepoužívat mastě do očí s obsahem antibiotik a kortikoidů. Nikdy nepodávat zvířatům kapky proti kašli, ve kterých je velice často alkohol a ten je toxický hlavně pro malé psy, u který se obtížně odhaduje dávkování. Pokud nelze navštívit veterináře, můžete nejprve zkusit užít na kašel dětský sirup a mléko s medem a citrónem, ale pokud nedochází ke zlepšení, je nutná návštěva veterináře a nasazení antibiotik zvířeti. Dalším velmi častým problémem je průjem, při kterém si v domácím léčením můžete pomoci například Smectou, která se dávám i miminkům a není tak silným lékem a neohrozí Vašeho mazlíčka. Pokud ale nedojde do dvou dní ke zlepšení, vždy navštivte veterinární ordinaci. Věřte, že ze zkušeností z naší praxe je vždy tím nejlepším krokem k léčbě Vašeho mazlíčka nejdříve konzultace s veterinářem, ať máte vždy jistotu, že dáte svému mazlíčkovi to nejlepší a předejdete možným dalším zbytečným potížím. U nás Vám vždy velmi rádi ochotně poradíme a nemusíte se bát na cokoliv zeptat. VAKCINACE PSŮ ŠTĚNĚ U štěňátek je nutné první očkování v 6-8 týdnech po jejich narození. Štěňátko je buď naočkováno ještě přímo u chovatele (pouze 1. očkování ze třech) nebo až si ho přiveze jeho nový majitel domů. Další revakcinace je za 3-4 týdny (druhé očkování), a druhá revakcinace (třetí očkování) je znovu za další 3-4 týdny. Dále až bude Vašemu štěňátku 3-6 měsíců je potřeba další očkování a to již proti vzteklině. V období mezi jednotlivými očkováními je důležité dbát zvýšené pozornosti, kde Vaše stěně venčíte a ke kterým psům ho pouštíte. Ne každý psí kamarád je zcela zdravý a Vaše štěně by se mohlo snadno něčím nakazit, než bude zcela kompletně doočkované. Nejideálnější je nebrat štěně na procházku na zcela neznámá místa a mezi zcela cizí psy. Ale zároveň nezapomínejme, že pro socializaci zvířete je potřeba neizolovat zvíře přehnaně od ostatních psů, ideální je, jak se říká, všeho s mírou. Pokud tedy máte přátelé, kteří mají také psí kamarády, je dobré udržovat první kontakty s nimi, protože u nich máte jistotu, že je jejich mazlíček zdravý a Vaše štěně se nemůže ničím nakazit. DOSPĚLÝ PES Očkování je každoroční záležitost i u všech dospělých psů všech plemen. Každý rok je potřeba přivést Vašeho psa do ordinace na očkování proti vzteklině – nyní lze zvolit i druh vakcíny, která se přeočkovává již až za 3 roky – jedná se ale o očkování pouze proti vzteklině. Také ale pamatujte na prevenci, proto je důležitá každoroční prohlídka Vašeho zvířete i když je zdravý a při každoročním očkování je to ideální, dále každoročně spolu se vzteklinou přeočkovávat infekční nemoci. Další možné vakcinace jsou dle potřeby a přání majitele psa, těmi jsou například: psincový kašel, borelióza, tetanus, herpes virus, plísně, a další. ODČERVENÍ PSŮ Spolu s očkováním je dobré hlídat si i pravidelnost odčervení Vašeho mazlíčka. Začervení Vašeho zvířete je opravdu velmi nebezpečné i pro lidské zdraví a především pro děti. Riziko pro člověka je ještě mnohem vyšší, pokud žije Váš mazlíček přímo s Vámi v domácnosti. Odčervení u štěněte – první ve věku 4 týdnů, poté opakovat za 2 týdny a ještě poté jednou za měsíc aspoň 2 krát po sobě, nejlépe měsíčně do dosažení půl roku věku. Ve štěněcím období je obrovsky důležité pravidelně odčervovat zvíře pro jeho zdravý růst. Další odčervení dle potřeby. Zároveň s odčervením šťeňat je nutné odčervit i maminku před porodem a po porodu kvůli přenosu aktivních larev škrkavek krevní cestou přes placentu a mlíkem po porodu. Odčervení u dospělých psů – pravidelně nejlépe 2-4 krát ročně dle potřeby. KASTRACE FENY Tento zákrok často majitele fenky velmi zajímá, nevědí, co bude pro jejich fenečku nejlepší. Vždy se proto u nás v ordinaci ptáme, zda chce majitel od své fenky v budoucnosti štěňata, či ne. Pokud ano, není samozřejmě kastrace vůbec namístě. Ale pokud ví, že štěňata nikdy nebude chtít, či již je znovu nebude chtít, je vhodné fenku vykastrovat a předejít tak mnohým zdravotním problémům v jejím budoucím životě. Nejvhodnější období pro kastraci feny je jaro a podzim, dále mimo hárání feny a mimo falešnou březost. Vhodný věk feny je stanoven ideálně po 1. háráním, tedy nejdříve od 6 měsíců věku a později. Nejlépe však co nejdříve, aby se snížilo riziko vzniku nádoru mléčné žlázy, které bohužel každým dalším háráním a případnými falešnými březostmi přibývá. Kastrace se provádí především za účelem prevence zánětu dělohy, falešné březosti, nádorů na vaječnících a cyst vaječníků, vzniku nádorů mléčné žlázy, také nežádoucího nakrytí (oplodnění) a vymizení samotného hárání feny. Rizika po kastraci: mírné zvýšení hmotnosti, ale to lze upravit vhodným dávkováním či správným krmením. Dále menší procento fen může začít trpět po čtyřech letech po kastraci inkontinencí (samovolný únik moči), nejvíce případů bývá u fen nad 20kg, tedy kategorie větších až obřích plemen, hlavně plemeno boxer a rotvajler, u těchto plemen se z preventivních důvodů kastrace neprovádí, zde trpí inkontinencí po kastraci téměř každá fena. Jakékoliv dotazy a více informací o kastraci Vám moc rádi sdělíme přímo v naší ordinaci. Zároveň tak i zhodnotíme stav Vašeho zvířete a poradíme Vám, co bude pro Vaši fenečku nejlepší. Každý operační zákrok předem konzultujeme individuálně s majitelem zvířete a probereme detailně do podrobností všechna rizika a důvody k úkonu. Jsme tu pro Vás a Vaši svěřenkyni, ale konečné rozhodnutí je vždy samozřejmě jen na Vás. KASTRACE PSA Kastrace psa se provádí v případech, kdy víte, že nebudete nikdy chtít od svého psa potomky. Také se kastrace provádí ze zdravotních důvodů nebo i ke zklidnění povahy psa (což je velmi individuální u každého zvířete). Pokud však chcete v budoucnosti své zvíře uchovnit (týká se psů s průkazem původu, kteří poté mají potomky s průkazem původu) kastrace se neprovádí, jinak by bylo zvíře vyloučeno doživotně z chovu či může ztratit samotnou možnost získání uchovnění. U psů je kastrace vhodná do 2 let věku, kdy nemá zatím pes zkušenosti s krytím. U starších psů je kastrace vhodná k prevenci vzniku nádorů a hyperplazie prostaty. Kastrace psa sebou žádná vážná rizika nenese, pouze by mohl pes více přibrat na hmotnosti, ale vhodným dávkováním či správným krmením a pomocí intenzivnějšího pohybového režimu tomu lze včas zabránit. Každý operační zákrok předem konzultujeme individuálně s majitelem zvířete a probereme detailně do podrobností všechna rizika a důvody k úkonu. Jsme tu pro Vás a Vašeho svěřence, ale konečné rozhodnutí je vždy samozřejmě jen na Vás. !!! Témata poradny pravidelně rozšiřujeme, jsou vytvářeny zároveň i na základě Vašich dotazů. Proto neváhejte zeptat se nás na cokoliv ohledně péče o Vašeho mazlíčka a my pro Vás v poradně nové téma co nejdříve vytvoříme !!!

VAKCINACE KOŤAT U koťátek je nutné první očkování v 8 týdnech od jejich narození a revakcinace (druhé očkování) za 3-4 týdny od prvního očkování. Dalším očkováním je vzteklina a tato vakcinace je vhodná ve 3-6 měsících věku kotěte. Očkováním u kotěte předejdete mnoha nemocem v raném věku, kdy je imunita kotěte velmi citlivá. VAKCINACE DOSPĚLÝCH KOČEK Očkování je každoroční záležitost i u všech dospělých koček všech plemen. Každý rok je potřeba přivézt Vaši kočku do ordinace na očkování proto vzteklině (nyní lze zvolit i druh vakcíny, která se přeočkovává znovu až za 3 roky), dále je třeba každoročně spolu se vzteklinou přeočkovávat infekční nemoci. Kočky, které se pohybují často i venku v přírodě, jsou tak v rizikovějším prostředí a u nich je očkování obzvlášť potřebné. ODČERVENÍ KOČEK Spolu s očkováním je dobré hlídat si i pravidelnost odčervení Vašeho mazlíčka. Začervení Vašeho zvířete je opravdu velmi nebezpečné i pro lidské zdraví a především pro děti. Riziko pro člověka je ještě mnohem vyšší, pokud žije Váš mazlíček přímo s Vámi v domácnosti. KOŤÁTKA– první odčervení ve 4 týdnech od narození, další za 2 týdny a podle potřeby ještě 1 krát měsíčně alespoň 2 krát za sebou. DOSPĚLÉ KOČKY – pravidelně nejlépe 1-4 krát ročně, záleží, zda je kočka pouze doma či se pohybuje venku a přijde tak více do styku s infikovaným prostředím. KASTRACE KOČKY Tento zákrok často majitele koček velmi zajímá, nevědí, co bude pro jejich kočičku nejlepší. Vždy se proto ptáme, zda chce majitel od své kočky v budoucnosti koťata, či nechce. Pokud ano, není samozřejmě kastrace vůbec namístě. Ale pokud ví, že koťata nikdy nebude chtít, či již znovu je nebude chtít, je vhodné kočku vykastrovat a předejít tak mnohým zdravotním problémům v jejím budoucím životě. Důležité je vědět, že kočka může zabřeznout již v 6-ti měsících věku, a proto ji musíte více hlídat před nechtěným zabřeznutím. Nejideálnější věk pro kastraci je od 8 měsíců, ale lepší je až v 1 roce věku, ale samozřejmě to musí být přizpůsobeno podle možností volného pohybu kočky. V případě že nechodí ven a nemůže tedy zabřeznout již v půli roce věku, je vhodné počkat do jednoho roku věku. Kastrace kočky sebou žádná vážná rizika nenese, pouze by mohla Vaše kočka přibrat na váze, ale vhodným dávkováním či správným krmením tomu lze včas zabránit. Co se týká inkontinence (samovolný unik moči), tak kočky po kastraci na ni netrpí, opravdu pouze ojediněle a to může být i z jiné příčiny než z kastrace. Mezi výhody kastrace patří zabránění nežádoucí březosti, prevence vzniku zánětu dělohy, cyst a nádorů na vaječnících, zamezení přehnaných projevů „mrouskání“, kterými jsou například: značkování svého území močí, agresivita, zvýšené mňoukání přes den i v noci, apod. Jakékoliv dotazy a více informací o kastraci Vám moc rádi kdykoliv sdělíme přímo v naší ordinaci a zhodnotíme zároveň i stav Vašeho zvířete a poradíme Vám, co bude pro Vaši kočičku nejlepší. Každý operační zákrok předem konzultujeme individuálně s majitelem zvířete a probereme detailně do podrobností všechna rizika a důvody k úkonu. Jsme tu pro Vás a Vašeho mazlíčka, ale konečné rozhodnutí je vždy samozřejmě jen na Vás. KASTRACE KOCOURA Kastrace kocoura se provádí nejlépe až od jednoho roka věku, aby se předešlo jiným zdravotním problémům. Veterináři dřívější kastrace kocourů nedoporučují především z důvodu, že by ještě nemusel být kocourek pohlavně zralý a dorostlý, a proto by se mohly v budoucnosti projevit zdravotní potíže například močových cest. Kastrování kocourů je velmi časté především z důvodu velmi silného a přehnaného chování kocoura v době pohlavní dospělosti, kdy začne kocour značkovat močí svoje teritorium, toulat se, velice hlasitě mňoukat ve dne i v noci, rvát se a samotná agresivita může být přenesena i na jejich majitele. Riziko tohoto zákroku je onemocnění dolních močových cest („FLUTD“), tvorba písku a kamínků v moči, inkontinence v budoucím životě kocourka. Tento problém se ale bohužel vyskytuje i u nekastrovaných kocourů (je to velmi individuální u každého kocourka). Doporučujeme proto, pokud Váš kocourek (kastrovaný či nekastrovaný) může běhat i volně venku, s radostí mu to dopřejte, prospívá to nejen jeho psychice, ale především jeho močovým cestám, kdy potřeba označit si (pomočit) procházkou svého rajónu pár keřů a sloupků, je pro jeho zdraví velmi prospěšné, protože právě tato zábava ho nutí pravidelně vyprazdňovat močový měchýř a tím snížit riziko tvorby písku a kamínků. Jakékoliv dotazy a více informací o kastraci Vám moc rádi kdykoliv sdělíme přímo v naší ordinaci a zhodnotíme zároveň i stav Vašeho zvířete a poradíme Vám, co bude pro Vašeho kocourka nejlepší. Každý operační zákrok předem konzultujeme individuálně s majitelem zvířete a probereme detailně do podrobností všechna rizika a důvody k úkonu. Jsme tu pro Vás a Vašeho mazlíčka, ale konečné rozhodnutí je vždy samozřejmě jen na Vás. LIDSKÉ LÉKY U ZVÍŘAT Humánní (lidské) léky se běžně užívají i ve veterinární medicíně, ale je důležité znát, které jsou pro zvíře bezpečné a v jakém dávkování a které mohou zvířeti velmi ublížit. Často si lidé mylně myslí, že snížením normální dávky na polovinu, nemohou svému mazlíčkovi přeci ublížit. Bohužel mohou a často se stává, že stav zvířete se zhorší zbytečně víc, než by byl pouze samotný kašel, či průjem. Proto vždy majitelům našich pacientů doporučujeme konzultaci s veterinářem a v případě, že opravdu není možná osobní návštěva ordinace, vždy je lepší alespoň telefonická konzultace, než riskovat, jestli lék zvířeti pomůže či více ublíží. Určitě je důležité znát, které z humánních léků jsou pro Vašeho mazlíčka nebezpečné. Především se vyvarujte humánním lékům tlumící bolest jako jsou například: Paralen, Ibalgin (Ibuprofen) a Acylpyrin. Dále nepoužívat mastě do očí s obsahem antibiotik a kortikoidů. Nikdy nepodávat zvířatům kapky proti kašli, ve kterých je velice často alkohol a ten je toxický hlavně pro malé psy, u který se obtížně odhaduje dávkování. Pokud nelze navštívit veterináře, můžete nejprve zkusit užít na kašel dětský sirup a mléko s medem a citrónem, ale pokud nedochází ke zlepšení, je nutná návštěva veterináře a nasazení antibiotik zvířeti. Dalším velmi častým problémem je průjem, při kterém si v domácím léčením můžete pomoci například Smectou, která se dávám i miminkům a není tak silným lékem a neohrozí Vašeho mazlíčka. Pokud ale nedojde do dvou dní ke zlepšení, vždy navštivte veterinární ordinaci. Věřte, že ze zkušeností z naší praxe je vždy tím nejlepším krokem k léčbě Vašeho mazlíčka nejdříve konzultace s veterinářem, ať máte vždy jistotu, že dáte svému mazlíčkovi to nejlepší a předejdete možným dalším zbytečným potížím. U nás Vám vždy velmi rádi ochotně poradíme a nemusíte se bát na cokoliv zeptat. „Váš mazlíček je pro nás prioritou!“ !!! Témata poradny pravidelně rozšiřujeme, jsou vytvářeny zároveň i na základě Vašich dotazů. Proto neváhejte zeptat se nás na cokoliv ohledně péče o Vašeho mazlíčka a my pro Vás v poradně nové téma co nejdříve vytvoříme !!!

VAKCINACE KRÁLÍKŮ U králíků je nutná první vakcinace v 10-ti týdnech věku a poté revakcinace za 6-12 měsíců (každoročně i v dospělosti). V případě chovných králíků je tato revakcinace nutná za 6 měsíců. Toto očkování obsahuje vakcínu proti králičímu moru a myxomatóza (vysoce nakažlivé virové onemocnění), kdy se tvoří králíkovi uzlovité edémy (myxomy) v kůži a v podkoží např. na hlavě. Pokud by nastala nepříznivá situace nákazy je možné očkovat králíka již v ranějším věku od 6-ti týdnů stáří a následná revakcinace již za 4 týdny. UŠNÍ SVRAB KRÁLÍKŮ Ušní svrab je jedním z nejčastějším onemocněním králíků. Vyskytuje se zvláště u chovatelů, kteří moc nedbají na hygienu a čistotu v obydlí svého mazlíčka. Tuto nemoc způsobují vnitřní parazité, kteří se odborně nazývají zákožka svrabová. Ušní svrab u králíků je jedním ze třech druhů prašivin (zbylé dva druhy se nazývají prašivina celotělová a prašivina hlavy). Přesto se nejčastěji vyskytuje svrab ušní a to ve vnějším zvukovodu, kdy velmi vysoké množství zákožek nabodává pokožku a sliznici králičího ucha a v uchu se tvoří puchýřky naplněné hnisem, které časem praskají a zasychají v podobě strupů, které jsou menší či větší i celoplošné. Je to pro králíka velmi bolestivé, proto je důležité, aby došlo včas k ošetření veterinářem. Při zanedbání hrozí, že strupy vyplní celou dutinu zevního zvukovodu, kdy dolní část bývá uzavřena mazlavou zapáchající hmotou. Při takto vážném postižení ve vnitřní části uší králík v bolestech uhyne. Včasná léčba je relativně jednoduchá, kdy po aplikaci injekčního přípravku u veterináře dochází zanedlouho k vyléčení. KOKCIDIÓZA KRÁLÍKŮ Toto onemocnění je nejzákeřnější nemocí u králíků. Vyvolávají ji jednobuněční vnitřní parazité. Rozlišuje se kokcidióza jater a kokcidióza střev. Všichni tito parazité jsou nazýváni kokcidie. Jejich vývoj jak v těle nositele, tak i ve vnějším prostředí je velmi složitý. Pro jejich vývoj jsou nejdůležitějšími články tzv. oocysty, které králík vylučuje v ohromném množství svým trusem. Je známo, že v běžném zdravém životě králíka, neexistuje trus, který by neobsahoval oocysty. Ale je důležité, aby jich bylo minimálně. Nebezpečí hrozí především mláďatům, která se mohou infikovat od své matky po opuštění hnízda prvním přímým stykem s jejím trusem. Ale pokud je matka zdravá a mláďata pijí ochranné mateřské mléko, nemohou jim kokcidie způsobit zhoubný účinek. Proto je pro králíčata nejkritičtějším obdobím především období odstavu od mateřského mléka v období kolem 6-10 týdne věku králíka. A bohužel právě v tomto období jsou zaznamenávány největší úhyny mláďat na tuto zákeřnou parazitární nemoc. Příznaky jsou u kokcidiózy jater i kokcidiózy střev téměř stejné. Z tohoto důvodu se obě formy nejčastěji vyskytují společně. Projevy u králíčat jsou například stranění se od ostatních, kdy sedají v rohu kotce, bříška mívají nadmutá, páteř se hmatem objeví jako pilka, srst je naježená, oči vpadlé, je slyšet časté skřípání zubů, příjem potravy je snížený nebo žádný, trus bývá rozbředlý a silně zapáchá. Někdy lze i zpozorovat výtoky z nosu, sliznice jsou bledé až dožluta. Nemoc ohrozí mláďata na životě v okamžiku, kdy přestávají úplně přijímat potravu, kdy nakonec zvíře uhyne. Proti této zákeřné nemoci lze dnes již celkem spolehlivě bojovat. Důraz je kladen především na udržování maximální čistoty a pravidelné dezinfekce kotce a zejména velmi časté odstraňování trusu. Dnes chovatelé mohou pečovat ve svých chovech o prevenci kokcidiózy, a to podáváním sulfonamidových přípravků. Například Sulfadimidin v prášku nebo Sulfakombin ve vodorozpustné formě. Tyto přípravky můžete zakoupit ve veterinární ordinaci či v lékárně. Léčba se provádí po dobu tří dnů a poté je třídenní přestávka a poté se opět pokračuje s léčbou další dva dny. Léky se podávají zpravidla v nápoji a ředění je popsáno na etiketě. Kokcidióza je pouze králičí nemocí, nepřenáší se na jiná zvířata ani na člověka. Bohužel ale u králíka může mít velmi špatný konec, a proto je u této nemoci velice důležitá právě prevence a samotná znalost majitele o této chorobě. V případě jakýchkoliv Vašich dotazů o této nemoci Vám v naší veterinární ordinaci kdykoliv ochotně poradíme. „Váš mazlíček je pro nás prioritou!“ !!! Témata poradny pravidelně rozšiřujeme, jsou vytvářeny zároveň i na základě Vašich dotazů. Proto neváhejte zeptat se nás na cokoliv ohledně péče o Vašeho mazlíčka a my pro Vás v poradně nové téma co nejdříve vytvoříme !!!

Exotické ptactvo PRŮJEM U EXOTICKÉHO PTACTVA Průjem u ptactva může mít mnoho různých příčin. Často vzniká pouhým podchlazením, průvanem, náhlou změnou stravy či nevhodnou stravou, která je například nahnilá, studená, zkažená, apod. Na druhé straně a také vážnějším původem průjmu může být nějaká nemoc. Nejčastěji se jedná o prvoky, který mohou způsobit například velice častou kokcidiózu, anebo jde o bakterie, které se přemnoží ve střevech (např. patogenní bakterie Escherichia coli). Další z příčin průjmu může být i výskyt oblých červů (škrkavek) v trávícím traktu. O průjem u ptactva se jedná v případě, kdy tmavá složka trusu je řídká, vodnatá nebo zcela chybí. Ptáci kteří jsou průjmem postiženi, mají často znečištěné a neudržované peří okolo kloaky. Pomoci svému ptáčkovi můžete nejdříve i sami. Postiženého ptáka odchyťte z klece, izolujte ho od ostatních ptáků a umístěte ho do tepla (lze vyhřívat místo i infračervenou lampou) a především vynechejte všechny šťavnatá, špatně stravitelná, dráždivá a tučná krmiva. Nejvhodnější je krmit pouze suchým zrním bez olejnatých druhů a k pití dávat pouze heřmánkový či černý čaj. Pokud se stav ptáka začne zlepšovat a příznaky průjmu odezní, byl průjem pouze reakcí na nevhodné podmínky či stravu a vy ho již nemusíte izolovat od ostatních ptáků. V případě, že průjem ani po 2 – 3 dnech a to i po poskytnutí výše uvedené domácí pomoci neodezní anebo v souvislosti s průjmem je celkový zdravotní stav postižen: pták je netečný, peří je načepýřené, odmítá jíst a pít nebo evidentně rychle hubne, není dobré na nic čekat a co nejdříve navštívit veterináře, který Vám poradí nejvhodnější postup. Odeberte vzorek čerstvého trusu ještě před příchodem, případně veterinární lékař odebere sám trus, který se pošle na rozbor do laboratoře a na základě výsledku může veterinární lékař nasadit vhodnou léčbu. Jako u každého zvířete, tak i u ptactva je potřeba trus sledovat, neboť špatná forma trusu může signalizovat, že s ptákem není něco v pořádku a čím dříve se problém řeší, tím je větší naděje na vyléčení. VÁPENKA U EXOTICKÉHO PTACTVA Vápenka je častá nemoc vyskytující se především u andulek. Není závažnou nemocí a lze ji snadno léčit. Hlavními příznaky jsou hrubý, drsný povrch zobáku a ozobí a někdy i nožek a okolí očí. V pokročilém stádiu mohou být nosní dírky částečně ucpány hnědým sekretem. Vápenku způsobují mikroskopičtí roztoči, kteří si pod kůži postiženého ptáka tzv. vrtají chodbičky a důsledkem toho je právě ozobí a zobák zbrázděný těmito „chodbičkami“. Léčba vápenky je naštěstí opravdu jednoduchá a zvládne ji i každý majitel ptáka sám doma. K léčbě lze použít například stolní olej, sádlo nebo máslo, kdy postižená místa potíráme 2 – 3 krát denně po dobu nejméně 5-ti dní (nejlépe se nanáší pomocí vatové tyčinky do uší). Účelem této léčby je udusit roztoče, kteří nemoc způsobují, pod tímto neprodyšným nátěrem. Důležité je, v průběhu léčby vydezinfikovat ještě i obydlí (klec, voliéru) ptáka, aby se časem znovu váš svěřenec nenakazil. V případě, že výše uvedené opatření nezafunguje a potíž se bude vracet, pomůže lék, který pacient dostane injekční formou nebo aplikací na kůži v ordinaci Vašeho veterináře. Bude nutné opakované ošetření v intervalu 7-14dnů několikrát za sebou. Více informací o zdravém chovu exotických ptáků Vám rádi sdělíme i v naší veterinární ordinaci. „Váš mazlíček je pro nás prioritou!“ !!! Témata poradny pravidelně rozšiřujeme, jsou vytvářeny zároveň i na základě Vašich dotazů. Proto neváhejte zeptat se nás na cokoliv ohledně péče o Vašeho mazlíčka a my pro Vás v poradně nové téma co nejdříve vytvoříme !!!